Můj děda mne stejně tak, jako svého otce přivedl k rybaření. Když jsem byl menší, příliš často se mi na několik hodin k vodě chodit rozhodně nechtělo a když přišla puberta, bylo to ještě o poznání horší. Ovšem nyní, když mám i já již svého syna, stále častěji se k vodě ubírám a hledám u ní nejen pestré úlovky, se kterými si moje manželka vždy v kuchyni umí poradit, ale i toužebný klid, kterého je v dnešní hektické době více než po málu. Abych se ale svému koníčku mohl věnovat naplno, potřebuji i pořádné rybářské potřeby, které jak říkával můj děda i tatínek, stojí za polovinou úspěchu každého správného rybáře. Tudíž vše potřebné vybavení kupuji pouze od osvědčených prodejců a s výběrem si vždy dávám záležet, není se tak čemu divit, že ze svého výletu k vodě, téměř vždy přivezu domů chutnou večeři.
Rybářské potřeby začínají udicí a končí rybářským křeslem
Jak již jsem se zmínil, k vodě chodím takzvaně vypnout. Pracuji totiž jako vedoucí výroby v místní továrně, kde se klidu během pracovního týdne příliš neužiji. O víkendu tak velmi rád trávím chvíle naprosté samoty právě u našeho oblíbeného rybníka, kam se mnou chodíval i můj děda s tatínkem. Rozjímám tu o všem, co se dá a cítím se tu šťastněji. Naštěstí má moje manželka pochopení nejen pro můj víkendový pocit samoty u vody, ale i pro mé rybářské potřeby, které si pravidelně kupuji. Děda vždy říkával, že pravý rybář se pozná tak, že má s sebou k rybaření veškeré náčiní, které začíná pořádnou udicí a končí pohodlným rybářským křeslem. Kdyby jen věděl, kolik možností moderní rybářský trh nabízí, jistě by se nestačil divit.
Jednou své znalosti předám svému synovi
Mému synovi jsou teprve tři roky, tudíž je nadmíru jasné, že rybaření ještě nyní neholduje a raději si užívá autodráhy doma či se drží maminčiny sukně, když připravuje jeho oblíbené palačinky. Jednou jsem si ale jistý, že ho k rybaření rovněž přivedu a budu mu moci ukázat veškeré fígle, které jsem pochytil od svého dědy a otce a kterých si dnes velmi vážím. Doufám jen, že mi mé plány nezhaní současná digitální revoluce, která děti nutí držet v ruce tablet namísto rybářské udice. Nu což, stačí jen doufat, není tomu tak?
